Konečně nadešla ta doba, venku svítí slunce, silnice se tetelý teplým vzduchem a v garáží nabušený dvou-válcový véčko s nádhernýma křifkama. V hlavě se rodí myšlenka, že je hřích v tuto posvátnou chvíli neotočit klíčkem a nerozjet se po nádherné vlasti. Stojím v garáži, přede mnou naleštěná Honda, plná nádrž, venku je tak nádherně. Mozek přepne do režimu V2, srdce se rozbuší do rytmu dvou-válce, v tu chvíli jsem chycený do okovů krouťáku, nepřemýšlím o starostech, všechny starosti jakoby odvanuly někam daleko, daleko tam, kde končí podzimní splíny. Ještě chvilku se chci dívat , nemůžu odtrhnout oči od dokonalých křivek stroje, který pro mě znamená všechno, kvůli kterému bych udělal kdoví co, abych ho každý den viděl stát v garáži.

Jak se tak koukám a kochám, v hlavě mě pracuje ta sekce mozku, která se naděluje do vínku jen ortodoxním motorkářum, řádí jako vytočená dvojka do plnejch, že dnes je ten den, kdy vytáhnu ten nádherný stroj, jakoby svátost otočím klíčkem v zapalování. Probere mne teplý jarní vánek, odvrátím pohled od mašiny, abych došel domů, oblékl se do kombinézy, ze skříně vzít přilbu s rukavicema do ruky. Teď jsem připraven, mimořádná chvíle může začít, beru klíče z věšáku, mířím směrem ke garáži,v hlavě se mě přemítá trasa, ta určitá svátost, kdy se dveře garáže otvírají, tam stojí nabušená kráska a já vruce klíč k oživení jejího dvou-válcového srdce.

Najednou jsou vrata otevřena, ona tam stojí ve vší kráse, sluneční paprsky skrz garážového okénka jí osvěcují ladné křivky a slunce se vzhlíží v naleštěných koncovkách výfuků. Já tam stojím v němém úžasu, na chvilku se jen nemohu odtrhout od té nádherné scenérie. V ruce převaluji klíčky, už ne a ne se dočkat prvního otočení plynu. Je jaro, zima už nebude nám motorkářům určovat pravidla, tím, že nám pošle bílou nadílku, jaro nyní převzalo nadvládu, vyhnalo sníh z ulic, hřejivé jarní slunce ohřálo silnice a dalo život všemu živému, stejně jako duši motorkáře.

Je na čase ohřát pneumatiky, vyjet nádrž říjnového zazimovacího benzínu, teď je ta správná chvíle. Klíčky nervózně převaluju v ruce a mé kroky vedou přímo k té dvou-kolé krasavici s hlubokou duší. Je to jako sváteční chvíle, kdy vkládám klíče do zapalování, otáčím do polohy ,,ON“ a mačkám ono magické , černé tlačítko se značkou start. Startér se otočí, kliková hřídel se pohne, mohutné písty stlačí směs ve válcích a svíčka vykřesne jiskru života v kovovém těle. Najednou se země zatřásla, motorové srdce se rozbučilo, rozeznělo , rajskou , nádhernou dvouválcovou písní vyladěnou výfuky. Já jen zavřu na chvíly oči a zaposlouchám se do koncertu válců, je mě jedno, že minuty ubíhají, vždyť to je ta chvíle, ta mimořádná chvíle, kdy po zimním spánku, oživně netvor. Já posvátně, spolu s velkým respektem poslouchám jeho řev, srdce mi buší.

Ale i ten nejstrašnější netvor potřebuje pohyb. Po uctivém poslechnutí ševelících válců přehazuju nohu, chytám uzdu v podobě proklatě nízkých řidítek, sedám na sedadlo. Teď jsme jedno tělo, jedna duše. Tam někde napravo, po otočení plynu si zařve a mě tuhne krev v žilách, na tohle jsem celou zimu čekal. Zařve, jakoby říkal, už bylo trápení za celou zimu dost, zařaď za jedna a drž se. Nenechám ho dlouho čekat, zmáčknu spojku, lehce ťuknu o řadící páku směrem dolů a už jenom pouštím spojku. Najednou se to stane, motor dá impulz řetězu, řetěz kolu a bike se rozjede mohutným dusotem vstříc krajině. Neznám lepší pocit, než toto, konečně, čas motorkářův se naplnil, kola se točí.

Sedím, nechávám se unášet věrným dvou válcovým srdcem. Vůbec nic mě nechybí, starosti? To je co? Teď jsem já , mašina a ta černá, klikatá věc se jménem silnice, je nádherné jarní odpoledne, přede mnou zatáčka , podřazuju na tři, sesedám, ta kráska pode mnou se sklápý, jako vánek, aby po výjezdu mohla vystřelit, jako katapult. Výjezd ze zatáčky, vidím tetelící se vzduch při zapadajícím slunci na horizontu, před dlouhou rovinkou pomalu zalehám za řidítka a....

Najednou mě něco zastudí za krkem, otevřu oči a zjistím, že to byla sněhová vločka, vlastě jich je několik, kolem mě je vše pokryto padajícím sněhem. Je leden, stojím před garáží, koukám na moji mašinu a zjišťuju, že sním, bylo to krásné snění, snění, že za pár měsíců, to, co se mi teď honilo hlavou ve snech bude realita a já věrný motorkář vyjedu na svém stroji vstříc teplému jarnímu dni, možná obklopen věrnými přáteli, možná sám budu brázdit po naší krásné zemi na své milované motorce, vždyť proto jsem born2ride, proto moje krev proudí.

Autor: Majk
1.2.2010