Když na stránkách Dvouválu loni na podzim Nikotýn zahájil přípravy na tuhle v očekávání ojedinělou akci, byl jsem nadšený, že se konečně potkají a spolu pojezdí všichni dvouválisti – tedy nejen vyseparovaní jedinci s italskými kraso-stroji, a bez váhání se přihlásil. Naverboval jsem i Mozyho a málem i Raketoše, ten nakonec ulétl na Zéland a nechal doma SP2 ladem. Netušil jsem, že s přelomem roku 2009 přijde krize a finance zmrznou na nepříznivé hladině zejména pro okruhové ježdění. Tak jsme alespoň vyrazili s adminem dělat chůvy ( rozuměj technický support ) redakčnímu test pilotovi Mozymu.

V neděli, 10. května, jsme strávili odpoledne přípravou RSV, sundaly se originál kapoty a nasadili lamináty, přezulo se na slicky, odvzdušnila se brzda, napnul a namazal řetěz a to nejdůležitější – nazdobili jsme kapoty born2ride polepy. Ani bych nevěřil, kolik času vše zabralo, po šesté hodině jsme už pelášili do Východních Čech pro nahříváky Tyrex. Ještě že komáři nemají zuby, protože by z nás zbyly jen kostřičky, Petr Kašpar nakonec dorazil, chvíli jsme klábosili a pak i s Tyrexy šupem dom.

Jaké bylo v pondělí 11. května ráno překvapení nad zataženou oblohou, v neděli jsme neměli ani chvilku sledovat předpověď , ale vyrazili jsme s přesvědčením, že když všude jinde prší, mosteckého okruhu se to vyhýbá. Po asi 15 minutách jízdy jsem jen tak nadhodil, jestli máme jako všechno a tu si turboskřítek Mozy uvědomil, že nechal doma boty :o) I to se vyřešilo a pokračovalo se v cestě, mezitím ovšem krápání přešlo v hustý déšť, a jaké bylo zklamání, když i na okruhu tekly proudy vody. Z dodávky jsme vyndali ven vše co mohlo zmoknout, a šli zjišťovat detaily organizace. Aprilka prošla přejímkou v oukeji, a Mozy poté prozíravě rozhodnul nepřihlásit se do závodu, s tím, že kdyby se udělalo hezky, startoval by z posledního místa. Nebylo se čemu divit, na trati stála voda a nikomu se moc jezdit nechtělo, někteří dokonce již ráno vzdali a odjeli. Obdiv patří pár jedincům, kteří dorazili po vlastní ose a vydrželi ten výsměch počasí a ještě pojezdili. My se zatím schovávali v autě, bavili se přiblblými fórky, trousili se pro jídlo a to vše pro to, že obuto bylo do sice skoro nejetých, ale suchých slicků, taktéž v rezervě byly další 2 suché sady. Tak jsme přečkali do poledne – mezitím pár odhodlaných začínalo kroužit po trati – Mirek Lisý nedorazil, tudíž program se obešel bez kulturní vložky, pozitivní ale byl fakt, že déšť pomalu ustával. A proto se náhle zjevil Mozy v jídelním přístřešku oblečený v kombošce a celý natěšený hlásil připravenost na ježdění. Sundali jsme nahříváky, vystrkali Aprilku a vypustili Mozyho na trať. Ten, přestože letos skoro nic nenajezdil ani na silnici, natož pak na okruzích, vykazoval s každými najetými koly zlepšení o vteřinky. Po dvou jízdách sice tvrdil, že je na mokru trochu posera a má problémy s podkluzováním zadního kola, zajel při našem hrubém a náhodném měření čas 2:09, což mi za daných podmínek přišlo jako moc dobré. Díky Nikotýnovu pochopení byl Mozy začleněn i do nejrychlejší skupiny a stihl tak ještě dvě další jízdy, než byli všichni nahnáni do boxů a na trať vyrazili ti, co chtěli závodit.