Po menší pauze, vyplněné jedním tréninkem s Mototravelem a Italjetovým testovaním s RehmRace v Mostě jsme se sešli na již třetím závodě CEC, který se tentokrát konal na automotodromu v Mostě. Obligátně jsme se sešli den předem a po malém martiriu jsme se nakonec usadili v boxu číslo 31 úplně sami. Což bylo vzhledem k velikosti mosteckých boxů super. Vybalili jsme věci, shlédli Pirelli cup a upalovali do Beřovic na pivo a spát.

Ráno nás přivítala modrá obloha, ale předpověď na odpoledne nebyla tak optimistická. Uvidíme. Náš tým nastoupil v nezměněné sestavě, tedy já (Kolda), Italjet a Honza. Po domluvě jsem si vzal první trénink. Cílem bylo zajet nějaký solidní čas pro uklidnění. Podařilo se mi tam střihnout 1:47,9 což bylo v provozu, který panoval na dráze, celkem solidní. Aspoň jsem si to v tu chvíli myslel. Po mně vypálil Italjet, ale vrátil se po pár kolech s vadnoucí přední pumpou. To už je prokletí. David mechanik měl hned co na práci a to ještě netušil co ho čeká. Následoval Honza s nejlepším časem 1:48,9 což byl výborný příslib do závodu. Konkurence je velká, takže pokud pomýšlíme na bednové umístění (jakože pomýšlíme) musíme v Mostě jezdit stabilně pod 1:50. Poslední trénink jel opět Italjet a po odvzdušnění se zdálo, že by pumpa mohla fungovat. Držel se stabilně kolem 1:51, což je dobré a věřili jsme, že to v závodě ještě stáhne dolů. Po odjetí kvalifikace jsme se šli podívat, kde budeme startovat a já tajně doufal, že se vlezeme do první desítky. To jsem hodně přestřelil. Startujeme z patnácté pozice! Celých 23 týmů jelo kvalifikační čas pod 1:50 a to je moc pěkné. Pozice na startu našich hlavních soupeřů: Na Pohodu - 5 místo (posila v podobě Pavla Bittnera byla znát), RDmoto - 9 místo, Vangelas - 10. místo, RIKIMOTO - 11. místo, Moto robert - 13. místo, MECHANIK TOYS - 17. místo na startovním roštu. Pěkně našlápnuto. Hlas lidu - hlas boží. Jednohlasně jsem byl zvolen jako startující, jelikož japonské mrdky musí jedenkrát naprázdno protočit, než naskočí. Zato italská mrdka chytá hezkypěkně hned.

V 11:45 byl otevřen výjezd z boxů a přesně ve 12:00 byl naplánován ostrý start. Počasí bylo dokonalé, možná trošku víc horko, ale žádný náznak deště. Generálka startu proběhla bez komplikací a šlo se na ostro. Start v Mostě a následný nájezd do šikany je trošku zlověstný a vždycky se divím, že se tam všichni nějak srovnáme. Cílem dobrého startu je utrhnout nějaké to místečko, ale věděl jsem že přede mnou nestojí žádná ořezávátka. Aprilka chytla perfektně a já vyrazil. Měl jsem v plánu zkusit vzít šikanu na vnitřek. Ještě před ní se mi povedlo cvaknout asi dvě motorky na brzdy, což (jak mi pak řekl) už se nepodařilo Danymu z RDmota, který jel těsně za mnou. Byla z toho prý pěkná enduro vložka. Po prvním kole jsem projížděl na 13. místě. Jelo se skvěle, protože trať byla prázdná. Snažil jsem se jet co to šlo a až na vyjímky držel časy pod 1:49 a jak psal minule Honza, sem tam to proložit nějakým špekem, v podobě osobáčku. Po 105 km a cca 45 minutách na mě mrklo hladové oko a tak jsem přenechal dráhu Honzovi. V tu chvíli jsme jeli na celkovém 6. místě a v naší kategorii jsme byli první, protože celou dobu přede mnou jezdící kluci z Na Pohodu vystřídali o dvě kola dřív než my . Byl jsem úplně grogy. Honza jezdil stabilně, rychle a vyhoupl nás na 5. místo celkově, v kategorii stále na 1. místo. Vydržel neuvěřitelných 30 kol, respektive 50 minut. Vyjel Honza plný energie, přijela troska, neschopná pohybu. Nastoupil Italjet, ale znovu ho zklamala přední brzda, která vadla. Předjelo nás RDmoto. Po deseti kolech jeho jízdy vyjel Safety Car, což nahrálo klukům z RDmota a výrazně tak zvýšili svůj náskok na prvním místě. Po zajetí SC dal Italjet ještě čtyři kola, ale s nejistou přední brzdou raději vystřídal. SC výrazně pomohl i našim dalším soupeřům, kteří se na nás dotáhli a následně nás předjeli. Při střídání celkové 8. místo, v kategorii 4. plac. Jako na houpačce. Nastoupil jsem zase já. Horko bylo fakt spalující a tak jsem chtě nechtě musel zvolnit, ale stále jsem se motal kolem 1:50. Bylo to úplně jiné než první jízda. Začal jsem chytat křeče, ale dalo se to vydržet. Opět vyjel SC a já si na tři kola odpočinul. Po zajetí SC mě předjel slovenský kolega z MOTORIDE-ACENT a to mě aspoň trošku nakoplo. Po 50 minutách mě vystřídal Honza. Celkově osmá příčka, v kategorii třetí flek. Byl jsem hodně vyčerpaný. Začalo se podezřele, zatím jen lehce zatahovat. Přišel za mnou Danmagna, ať jsem v pohotovosti, že Italjetova pumpa prostě nefunguje ideálně, a tak jeho Hondu nachystali na mokro a pokud nebude pršet musíme to dojet s Honzou sami. OK. Honza vydržel v rychlém tempu opět 50 minut. Super. Vystřídal jsem já a úkol zněl, vyždímat ze sebe maximum. V tu chvíli jsme byli na 7. místě celkově a druzí v nelicencovaných superbicích. Bomba. Před námi jelo RDmoto s velkým náskokem, za námi pak těsně Moto robert, MECHANIK TOYS (ti jeli fakt skvěle), Na Pohodu .. Naštěstí, nebo naneštěstí, se začalo víc zatahovat a ochladilo se. To mi šlo do karet a překvapivě se mi jelo celkem dobře. Únava se dala vydržet a snažil jsem se do nejvíce odpočívat. Začaly padat první kapky. Někteří jezdci začali okamžitě zpomalovat. Po zkušenosti vím, že než rozpálený asfalt namokne chvíli to trvá. Snažil jsem se jet na jistotu, ale rychle a kontrolovat trať. Cca v dvacátém kole mé jízdy začal okruh už opravdu hodně klouzat. Bylo to ráz naráz. Ukázal jsem smluvené znamení, že mají kluci vyjet na mokrých. Doklouzal jsem do boxu, kde již byl nachystaný Italjet. Danmagna měnil transponder. Zamyšlený, unavený Honza chtěl Italjeta povzbudit a tak ho poplácal po zádech, načež Italjet vypálil bez zajištěného transpondéru. Naštěstí Italjet nejezdí se špunty v uších a tak zaslechl zoufalé zavolání, spíš zabékání poraněného zvířete, zastavil a vystresovaný Danmagna mu závlačku zacvakl. Ufff…Celkově páté místo, v kategorii místo druhé za RDmoto. Po pár kolech déšť ustal a trať začala osychat. Aby nám to vyšlo do konce jen na jedno střídání, musel Italjet vydržet na trati na mokrých gumách minimálně 35 minut. Opět vyjel SC, takže se zdálo, že by to mohlo vyjít. Bohužel SC zase způsobil, že se pracně vyjetý náskok snížil na minimum. Když chybělo méně jak 50 minut do konce, rozhodli jsme se Italjeta stáhnout a nasadit na finiš Honzu na suchých. Po vystřídání jsme jeli na čtvrtém místě naší kategorie, ale kluci z Moto robert musel ještě střídat. Jednu chvíli to vypadalo, že by z toho mohlo být i druhé místo, ale Pavel Bittner z Na P ohodu měl závěr excelentní. Moto robert vystřídal a na dráhu za ně vyjel Pepa Šiler. Honza měl náskok asi 20 vteřin a jel, vzhledem k podmínkám které panovaly, skvěle. Do konce zbývalo necelých deset minut. Věřili jsme, že to musí vyjít. Zbývaly 4 minuty a začalo hustěji kapat a následně pršet. Honza projel, je to dobrý. Šachovnicový praporek zavlál a my čekáme na triumfální Honzův dojezd a zasloužené, vydřené třetí místo. Místo toho projíždí Sršeň po zadním a my tušíme, že je něco špatně. Jako bych se vrátil o rok zpět do Brna, když jsme takhle stáli a čekali až projede Italjet na prvním místě v kategorii naked. Tenkrát mu v posledním kole došel benzín , tentokrát to Honzovi před Matadorem uklouzlo na již příliš zmoklé trati a odporoučel se 5 zatáček před koncem do kačera. Výfuk ucpaný hlínou pak znemožnil pokračování a následné dojetí alespoň na body. Smůla v plné parádě.

Myslím, že strategicky jsme závod zvládli na jedničku. David mechanik si zašrouboval jako nikdy. Jen na mé motorce měnil kola asi třikrát. Zvládl vše perfektně a za to mu patří velký dík. Danmagna dělal vzorného zeďmena….. prostě všechno fungovalo výborně. Dokázali jsme, že na první pětku nelicencovaných superbiků máme a dokážeme soupeře potrápit. Škoda jen toho smolného konce. Ale i takové mohou být závody…

Díky taky všem lidem, kteří nás přišli podpořit. To člověka vždycky potěší a povzbudí. A nakonec gratulace soupeřů a slib, že příště to budou mít s námi daleko, daleko těžší...

Best times v závodě:

Kolda: 1:46,726

Honza: 1:48,776

Italjet: 1:51,105

Konečné pořadí v kategorii superbike bez licence:

1. RDmoto

2. Na pohodu

3. Moto robert

Autor: HKT racing team
10.7.2009