Po několika pokusech zastihnout Honzu Kvasničku, našeho předního jezdce a mistra ČR Supermoto mimo pracovní shon, se mi to konečně dnes podařilo, bohužel sice přímo uprostřed rozdělané práce, ale Honza se naštěstí rozpovídal a práce počkala.

Tak Honzo, pověz nám, jaká byla tvoje cesta k motorkám?

To už se mě dlouho nikdo neptal, nicméně to vedlo přes otce, který mě od útlého mládí vedl, protože v tý době nešlo jako jezdit od čtyř nebo od pěti let, takže první co bylo, bylo bikrosový kolo - asi v 8 letech, takže jsem dlouho závodil bikros, to jsem byl asi druhej ve Středočeským kraji, pak jsme zkoušeli i český pohár, pak nějaký předělaný Pionýry a takovýhle věci, ale jak se zlepšovaly motorky, měli jsme Simsona v Čízovým rámu - co tenkrát šlo, to táta posháněl, a nakonec 516ctka Číza - kde si zase táta máknul, protože tam to bylo spočítaný: hodina jízdy, osm hodin spravování. To se víc šroubovalo než jezdilo, a od nějakých, já ti nevím přesně čéče v kolika letech já jsem měl první závod, vím, že to bylo Záboří, na Kawě, osmdesátej sedmej rok – to zní strašně, to už je dvacet let, to je v pr…., osmdesátej sedmej to byla ta motorka a jelo se to někdy, no jestli už po revoluci čéče – nechci ti kecat, no každopádně v posledním kole jsem si zlomil obě kosti v zápěstí jo.., v Záboří, na písku, kecnul jsem tam, vím, že to bylo dobrý na první závody, že jsem vyhrával v posledním kole, a jak jsem byl vysílenej, nevěděl jsem že jedu poslední kolo, tak jsem to tam zahodil v lesíku a hnedka ruka do sádry. Takže přes tátu, začalo to bikrosem, pak různý doma dělaný krosky, první taková větší motorka byla Číza ta 125/516 a pak pár Kaw.

Takže ty jsi začal jezdit motokros, silnici si nikdy nezkoušel?

Silnici jsem nezkoušel, ale takovou tu klasiku, co zažil každej - silniční motorky jsem doma samozřejmě měl, ale nezávodil jsem, byly to jen takový výlety s kamarádama na Slapy, často dost divoký, ale musím zaklepat, nikdy se nic nestalo, všechno v nějakých rozumných mezích, ale vyřádili jsme se taky dost. Ale dneska už bych to viděl úplně jinak, je to prostě kravina, úplně jasně tomu odpovídaj ty čísla mrtvolek po víkendu, co prostě kde kdo posbíral, strašný je to. Takže dneska, když silniční motorku, tak bych preferoval normálně v laminátech, okruh, volný ježdění, jsem zastánce spíš tady toho. Dneska už silniční motorku nemám, protože na rovinu říkám, normálně po silnici se bojím jezdit.

A kdy si se poprvé svezl na motardu a co bylo impulsem závodit?

Tak já jsem se byl podívat v Brně, tenkrát pořádal Marek Morávek v roce 98, nebo 99 motárdy, byla tam pozvaná evropská motárdová špička a já jim tam kolem toho lez a čuměl na ty smyky, někdo mi tenkrát řek, že mají ABS v tom a já se jich pak ptal, kde má to ABS jako, no vylízaný pako…( smích ). Líbilo se mi to a v tý době importér, u kterýho jsem pracoval – Cagiva Praha tenkrát, začal vozit Husquarny motárdový. Tak jsme nelenili a s mým kámošem Michalem Motlem, který mi pak dlouhý léta dělal mechanika, koupili motárdy a začali jsme to tak různě zkoušet a na podzim jsme jeli už první závody. Taky v Brně to bylo na motodromu a já je tenkrát vyhrál. To už tam byl pozvanej i Chambon, ale s tím jsem ve třídě nejel, to je jasný, he he.