www.born2ride.cz

Každá Tourist Trophy je sama o sobě výjimečnou událostí. Pro českého motocyklového fanouška byl ale ten letošní ročník ještě výjimečnější. Po mnoha letech se totiž na Isle of Man představil český závodník: Michal „Indi“ Dokoupil. Přijel především sbírat zkušenosti, ale také s ambiciózním odhodláním bojovat o post nejlepšího nováčka a už tréninkové jízdy naznačily, že to není nedostižná meta. Michal postupně svůj čas neustále tlačil dolu a ve své třídě Supersport nechal všechny ostatní „newcomers“ za sebou. Absolutně nejrychlejším byl ale loňský dvojnásobný vítěz Cameron Donald na svém superbiku Suzuki, který časem 17min13,25sec dosáhl v průměru na jedno kolo neskutečných 131,457 mph. Takhle rychle na Mountain Course dosud ještě nikdo nikdy nejel. Bohužel Cameron nemohl svoji skvělou formu zúročit v závodech, neboť v jednom z dalších tréninků havaroval a vykloubené rameno pro něho znamenalo stop pro celou letošní TT.

Ostatní favorité se však na závody chystali, ale museli si trochu počkat, neboť po víceméně slunečném (byť chladném) týdnu přišel deštivý víkend a pořadatelé se rozhodli první závody odložit ze soboty až na pondělí. To už bylo počasí vyhovující a třídou Superbike byl závodní program TT zahájen. Kromě zraněného Donalda byli na startu všichni favorité a činili se seč jim síly stačily. Nejvíce z nich čtrnáctinásobný vítěz John McGuinness, který se hned od počátku usadil na čele a svou vedoucí pozici si udržel po celých šest kol závodu. Když hned na Ballacraine v prvním kole odpadl Bruce Anstey, k němuž se po zranění Donalda napřely všechny síly a naděje týmu TAS Suzuki, byl hlavním Johnovým soupeřem zprvu Guy Martin a pak především Steve Plater. McGuinness však hned ve druhém kolem stanovil průměrem 130,442 mph nový rekord TT a tím jistil svou první pozici. Držel se však i jeho týmový kolega Plater a po tři kola zůstával rozdíl mezi prvními dvěma jezdci zhruba deset vteřin. To není jak při Grand Prix, tady se to dá lehce ztratit a tak bylo pořád o co bojovat. Za vedoucí dvojicí týmu HM Plant Honda UK se držel Guy Martin a pak následovala trojice Conor Cummins, Gary Johnson a Ian Hutchinson, kteří si kolo co kolo své pozice měnili. Cummins na jediné Kawasaki v obležení Hond v popředí závodu musel ale v posledním kole tento souboj vzdát. Naopak McGuinness na čele v posledním okruhu ještě poněkud „přitužil“ a svým dalším kolem nad 130 mph definitivně setřásl dotírajícího Platera, když jeho náskok v cíli činil nakonec 18,11 sec. Třetí dojel Martin se ztrátou zhruba 25 vteřin na Platera, dále pak Hutchinson a Johnson. Pro Johna McGuinnesse to bylo jeho už 15. vítězství na TT a v historických tabulkách je na druhém místě. Před ním už je pouze legendární Joey Dunlop se svými 26-ti triumfy. Pro továrnu Honda, která právě v letošním roce oslavuje 50 let od svého prvního startu na TT, bylo podium komplet obsazené jezdci Hondy určitě hezkým dárkem. Vítězného Johna McGuinnesse dekoroval osminásobný mistr světa Valentino Rossi a možná vůbec poprvé se tak spolu bok po boku sešli současné největší hvězdy přírodních a okruhových motocyklových závodů. Vale si pak v doprovodu další silniční legendy Giacoma Agostiniho projel alespoň jedno kolo Mountain Course. A ještě jedna zajímavost k závodu. Z 15. pozice v úvodním kole se skvělou jízdou až na 6. příčku propracoval Adrian Archibald. Při této stíhačce si zajel v posledním kole svůj „osobák“ a průměrem 128,88 mph se stal vůbec nejrychlejším Irem na TT.

Druhé dějství prvního dne TT bývá už řadu let vyhrazeno sidecarům. Zde se vše soustředilo především na dva místní favority Nicka Crowa a Dava Molyneux. Také samotný závod Sidecar A se odehrál zcela v jejich režii, pro každého však s jiným koncem. Hned od počátku byla ve vedení posádka Crowe/Cox před Molyneux/Sayle. Ostatní dvojice nedokázaly držet jejich tempo a bylo zřejmé, že vítězství side opět připadne někomu z domácích borců. Byl očekáván boj do posledního metru, ale rozuzlení přišlo již v průběhu druhého kola, když dosud vedoucí Crowe/Cox museli svůj stroj pro poruchu odstavit. Molyneux/Sayle se tak ocitli na čele s velkým náskokem před posádkou Dongwort/Partrige. Následovali Neary/Bond a jako čtvrtí bývalí sidecaroví mistři světa Reeves/Farrance, ti ale měli na první posádku již více jak minutovou ztrátu. Dave Molyneux a Dan Sayle ve třetím kole bezpečně jistili svou první příčku a populární „Molly“ si tak připsal již své 14. vítězství na TT. Více jich mají na svém kontě jen John McGuinness a Joey Dunlop, ale mezi sidecaristy Dave jasně dominuje, vždyť druhým nejúspěšnějším sidecaristou je Rob Fisher, který zde získal „pouze“ deset vítězství.

Tak konečně je to tady. Supersporty! A po čtyřiceti letech od poslední účasti Františka Šťastného je na startu TT český jezdec, Michal Dokoupil startovní číslo 39. Indi měl původně číslo 71, ale svými tréninkovými výkony přesvědčil pořadatele, že si zasluhuje lepší startovní pozici. Už tohle bylo Michalovo první velké ocenění. Přesunem sobotního programu na pondělí, byl závod Supersport 1 přeřazen na úterý. Ale dočkali jsme se. Startér vypouští v desetivteřinovém intervalu jezdce do závodu a po chvíli vyráží na trať i Michal. Tak jak je to: Bray Hill, Ago´s Leap, Quarter Bridge, Braddan Bridge, Union Mills, Crosby, Ballacraine…atd atd…. Míli za mílí ukrajuje z tohoto jedinečného okruhu a první čas v cíli je 19min07,46sec (118,37 mph) a Michal se s ním řadí na 32. místo. Druhý okruh zvládá za 19:03,89 a posunuje se o dvě příčky vpřed. Po zastávce v depu hurá do druhé půlky závodu. Právě trochu delší servisní zastávkou v boxech se ale Michal po třech kolech propadl na 36. místo a pozici nejlepšího nováčka převzal Ben Wylie, který byl momentálně na 33. místě. Závěrečné kolo je pak ve znamení těsného souboje starých známých z Hořic, jenž nakonec končí takto: 31. Victor Gilmore, 32.Michal Dokoupil a 33. Rico Penzkofer. Indiho čas je 1hod17min42,04sec s průměrem 116,54 mph. Asi ještě nikdy ve své kariéře neabsolvoval tak dlouhý a tak rychlý závod. Za tento svůj výsledek byl oceněn bronzovou replikou vítězné trofeje. O tu velkou ale zatím bojovali jiní. Především Bruce Anstey si chtěl zpravit chuť po smolném závodě SBK a od druhého kola se usadil na čele závodu. Smečku „honicích psů“ tvořili především Ian Hutchinson, Guy Martin, Keith Amor a John McGuinness. Bruce jel však skvěle a svou vedoucí pozici stále držel. Do posledního kola najížděl s náskokem téměř deseti vteřin před Hutchinsonem, nebylo mu však přáno zvítězit a se zmlklým motorem zůstal stát na trati. Hutchinson, Martin a Amor, to byli první tři v cíli. Za nimi pak dojeli Plater a McGuinness.

Druhým závodem dne Byla třída Superstock. Porovnáme-li výsledkovou listinu s předešlým závodem Supersportů, nebudeme věřit vlastním očím. Na prvních pěti místech se totiž v naprosto stejném pořadí umístili titíž jezdci. A stejný byl i osud smolaře Bruce Asteyho, který pro technickou závadu svého motocyklu závod opět nedokončil – třetí start, třetí odpadnutí. Závod samotný byl ale nesmírně těsný a dramatický. První čtveřici v pořadí McGuinness, Hutchinson, Amor a Martin dělilo po prvním kole jen 2,39 sec a se čtyřvteřinovým odstupem za nimi se do jedné vteřiny vešli Cummins, Farquhar a Plater. Druhé kolo trochu zatřáslo sítem a na čele zůstala dvojice Hutchinson – Martin. Oba uháněli rychlostí nad hranicí stávajícího rekordu a k dotankování zastavoval Hutchinson s náskokem jen něco málo přes půl vteřiny. Tu se mu však nepodařilo zvládnout tak rychle jako jeho soupeřům a byl to právě Guy Martin, který byl po třech kolech ve vedení a do posledního najížděl s vidinou svého prvního vítězství na TT. Hutchinson ztrácel však jen 2,09 sec a nic nevzdával ani třetí Keith Amor další necelé 2 vteřiny zpět. Posledním kolem vše vrcholilo. „Hutch“ nasadil k drtivému finiši a novým rekordem kola (17min26,88sec, 129,746mph) dokázal nakonec Martina porazit. Ten si bude tedy muset na své první vítězství ještě počkat. Zato Ian Hutchinson měl možnost zvednout s odstupem jen několika hodin vítěznou trofej již podruhé nad hlavu. Takovýto „jednodenní“ double je na TT opravdu docela vzácností. Naposled se něco podobného podařilo před 10ti lety Davidovi Jefferiesovi, který tehdy v jednom dnu vyhrál závody Production TT a Senior.

Zhuštěný program pokračoval hned další den „odvetným“ závodem Supersport 2. Počasí moc nepřálo a tak byl start pro déšť v některých místech okruhu několikrát odložen. Nakonec se v ne příliš ideálních podmínkách přeci jen jelo. A jak! Z našeho hlediska přímo fantasticky. Michal Indi Dokoupil totiž vyrazil na „válečnou stezku“ s takovou vervou, že se doslova tajil dech a místní komentátoři se chtě nechtě museli prostě naučit pořádně vyslovovat jeho jméno. Tak často ho totiž ve svých komentářích zmiňovali. A jak by taky ne! Michal se s náročnými podmínkami vypořádal skvěle a tam kde ostatní byť jen nepatrně „uklapli“ získával drahocenné vteřinky. Předjížděl jednoho jezdce za druhým a v cíli prvního kola z toho bylo 12. místo jen pár vteřin za McGuinnessem! Ve druhém kole Michalovo galapředstavení pokračuje, McGuinnesse nechává za sebou a tentokrát je z toho 11. pozice. Půlka závodu a stále bojuje o top ten! Nováček!!! I zastávka v depu je oproti prvnímu závodu dynamičtější a Michal tak bez nějaké větší ztráty vyráží opět do boje. Pohádka má ale smutný konec... Nejprve začala vypadávat čtyřka a Indy musel využívat různé jezdecké finesy jak se bez ní obejít. Pak se to však v převodovce začalo všechno šrotovat a bylo hotovo. Vztek, lítost, beznaděj. Ale s odstupem času i hrdost nad celým svým dílem tady na Manu a hlavně nabytá jistota „že na to má“ – to je největší deviza do dalších ročníků. Boj na samém čele závodu se odehrával v režii dvou mladíčků, Michaela Dunlopa (21 let) a Conora Cumminse (22 let), kteří si s distancí několika málo vteřin drželi po tři kola první dvě příčky. Na ně se pak v závěru začal nebezpečně tlačit veterán Anstey. Podaří se mu letos konečně nějaký závod dokončit? Podařilo a v samém závěru se ještě o vteřinku vešel před Cumminse. Senzační vítězství však poprávu patřilo Michaelu Dunlopovi. Předloni zde debutoval, vloni krátce po smrti svého otce Roberta tu prožíval nelehké chvíle, letos zvítězil. Bylo to již 32. vítězství do rodiny Dunlopových. Jeho otec zvítězil 5x a strýc Joey, jako vůbec nejúspěšnější jezdec TT, má na svém kontě 26 prvenství. S ohledem na jezdecké kvality Michaela i jeho bratra Williama je patrné, že legenda Dunlop na TT ani zdaleka nekončí.

Následující závod Sidecar B neměl bohužel dlouhého trvání. Hned v prvním kole v úseku Ballaugh totiž havarovala posádka startovního č. 1 Nick Crowe/ Mark Cox a závod byl zastaven červenou vlajkou. Oba závodníci museli být s mnohačetnými zraněními transportováni helikoptérou do nemocnice. Z rozhodnutí pořadatelů již nebyl závod opětovně restartován a v programu TT byl bez náhrady zrušen.

Na Mountain Course tedy zbýval poslední závodní den a s ním i každoroční vrchol TT, závod Senior. Dopoledne se ještě jako předkrm představila novinka – závod TTXGP, což byl závod elektromotocyklů. Jelo se na jedno kolo a vítěz Rob Barber ho zvládl se svým motocyklem AGNI X01 v čase 25min53,50sec, což dává průměr 87,434 mph. Pozor! Na naše počty je to 140,712 km/hod a tak není vůbec na místě nad tím nějak ohrnovat nos. Vše se ale soustředilo především na závod Senior. Počasí zase start poněkud posunulo, ale nebylo to nic dramatického. Na rozdíl od závod samotného, který byl dramatický až až. Naprosto jedinečně do něho vyrazil John McGuinness, který měl hned od počátku nejlepší časy na všech měřících stanovištích a první kolo dokončil v čase lepším než byl jeho dosavadní rekord. Ale to mu nestačilo a hned v kole následujícím vytvořil naprosto fantastický nový rekord 17min12,30sec s průměrem 131,578 mph. Tomu nedokázal čelit nikdo z jeho soupeřů. A pokud by se snad někomu po závodech Supersport či Superstock mohlo zdát, že John je nějak z formy, tak na to musel rychle zapomenout. Po dvou kolech vedl McGuinness téměř 15 vteřin před Platerem, třetí byl Cummins a čtvrtý Hutchinson. To už byl ze hry dosud pátý Anstey – kdo jiný, že? Letošní TT byla pro něho opravdu smůlovatá, z pěti startů dokončil jen jeden jediný závod. V polovině závodu zůstávalo čelo neměnné, ale záhy přišlo největší drama, když s přetrženým řetězem zůstává stát na trati dosud vedoucí McGuinness! John není žádným nováčkem a ve své bohaté kariéře zažil nejen spoustu vítězství, ale určitě i řadu porážek. Gesta zmaru doprovázející inkriminovaný okamžik ale jasně dokazovala, že tento nedokončený závod ho mrzí mnohem více než kterýkoliv jiný. Přesto i v této chvíli se ukázal v tom nejlepším světle. Po chvíli, stále sice ještě poněkud zasmušilý, neodmítl jedinou žádost o autogram nikomu ze spousty přítomných diváků. Dobře věděl, že většina sem přišla právě kvůli němu a naopak on je tu zase kvůli nim. Skvělý jezdec, skvělý člověk. Bylo ale i mnoho dalších, kteří do cíle nedojeli a z téměř sedmdesátky startujících jich nakonec zbylo jen 31. V nájezdu do posledního kola bylo pořadí: 1.Plater, 2.Cummins, 3.Hutchinson, 4.Johnson a 5. Archibald. To už nepokračoval například Guy Martin a v samém závěru technika zradila i Hutchinsona. Mohlo ho to mrzet o to více, že přišel nejen o možnost dalšího pódiového umístění, ale především o prestižní Joey Dunlop Trophy (včetně prémie 10.000 liber). Tu spolu s cenou pro vítěze přebíral Steve Plater. Tato trofej byla v předchozích letech udělována nejúspěšnějšímu jezdci ze dvou nejsilnějších kubatur – SBK a Senior. Letos se pravidla poněkud změnila a o cenu se soutěžilo ve všech pěti závodech čtyřtaktních sólo tříd, kdy za každý závod byly přidělovány jezdcům body ve stylu závodů Grand Prix. Před posledním závodem byl na čele tohoto hodnocení právě an Hutchinson ale nakonec nejvíce bodů nasbíral Steve Plater. Spokojeni snad mohli být i další. Cumminsovo druhé místo je kam až paměť sahá nejlepším umístěním domácího jezdce z Manu v závodě Senior, neboť lepšího výsledku dosáhl jen Tom Sheard, který dokázal v r.1923 Seniory vyhrát. Pro Johnsona to bylo zase vůbec první podium na TT a čtvrtý Archibald dostal nově zavedenou cenu Martina Finnegana za nejrychlejší kolo irského jezdce v průběhu celé TT, což se Adrianovi podařilo zajet v závodě SBK. Na TT měla jezdecké zastoupení i ženská část populace a novicka Jenny Tinmouthová se předvedla skvěle. Svým časem 19min22,56sec, čemuž odpovídá průměr 116,835 mph vytvořila nový „ženský“ rekord, když překonala dosud nejrychlejší Marii Costello, jež držela tento primát od r.2004 (19min43,80sec, 114,73 mph). Smutnou stránkou závodu Senior i celé TT byla smrtelná nehoda místního jezdce Johna Crellina (58let), který byl po dlouhá léta pravidelným účastníkem TT i Manx GP.

Závodem Senior končil program na Mountain Course, ale na okruhu Billown se ještě další den pokračovalo závody 125cc a 250cc. Bylo tomu tak již vloni, ale pro letošek se zde v každé třídě jely dva závody, v nichž se za umístění přiřazovali body a celkovým vítězem se pochopitelně stal ten, kdo jich měl na svém kontě nejvíce. První závod 125cc byl pěkným soubojem Chris Palmera se Ianem Loughera, kteří se o vedení přetahovali až do okamžiku, kdy Palmer upadl a nechal Lougherovi cestu k vítězství volnou. Ve druhém závodě se sice Palmer Loughera porazil, ale Ian si druhým místem zajistil celkové vítězství. Za ním byl v celkové klasifikaci Roy Richardson (2. a 3. místo) a třetí pozici si za 3. a 4. místo v jednotlivých jízdách vybojoval William Dunlop. Při nedokončené první „rundě“ stačilo Palmerovi vítězství v druhé jízdě bodově již jen na 4.místo celkově. Třída 250cc vyzněla jasně pro vítěze obou jízd Iana Loughera. V každé z nich dokázal poměrně výrazně porazit dalšího spolufavorita Michaela Dunlopa. A jelikož za nimi na třetím místě vždy dojel Barry Davidson, nebyl k určení celkového pořadí zapotřebí žádné složité matematiky: 1. Lougher, 2. M. Dunlop, 3. Davidson. Pro Iana Loughera to tedy byl na závěr vítězný double na TT, která byla pro tohoto veterána již 25-tou v pořadí. Ian jel letos úplně všechny sólo třídy a první závod SBK byl jeho stým startem na TT. Nyní jich má tedy na svém kontě již 106, z toho 9 vítězných – to jsou všechno rozhodně úctyhodná čísla.