www.born2ride.cz

Po dlouhé pauze opět nastal den D. Oproti loňskému roku jsme tentokrát vyráželi už v pátek, v provizorní dvoučlenné sestavě. Henk nezklamal – přijel včas – a tak po cca dvou hodinách jízdy jsme parkovali u hlavní brány. A okamžitě do paddocku. Zde na nás čekal prostor nabitý kamiony, diváky a také možnost nakouknout do zádní části boxů – na práci techniků. Zkraje jsme se vyhnuli hlavnímu stanu, kde byla největší koncentrace fandů čekajícíchch na krátké rozhovory s jezdci a následnou autogramiádu. Zevlováni po paddocku se nám ale vyplatilo. Po chvilce byl námi spatřen Troy Corser a tak musela následovat prosba o společné foto. Takže první úlovek. Ale následoval návrat ke stanu, kde už probíhaly první rozhovory a tak došlo na pár dalších fotek – Nitro Nori a Michel Fabrizio, Max Biaggi atd.

Ale s jídlem roste chuť a tak nezbývalo než opět vyrazit dál. V odlehlejší části zázemí – kde měly týmy stany s cateringem a kde kupodivu nikdo fotky a jezdce „nelovil“, se nám podařilo zastihnout nejdříve sedícího a pak odcházejícího Carlose Checu. Nemohla nenásledovat žádost o společné foto. Bohužel foťák se dostal do rukou idiota a naprostého technického antitalenta... takže ve výsledku je k viděni moje a Carlosovo břicho… fakt bomba.

Další na řadě byl Ben Spies. Po chvíli čekání i on vyrazil ze stanu ke svému skůtříku, žádost o foto -tentokrát vše klaplo na 100% a je tedy k vidění pravý americký usměv. Další na řadě byl tým Ducati Xerox , ale zde jsme už bohužel měli smůlu. Po jezdcích ani stopa. Následoval návrat na tiskovku Kuby Smrže. A na závěr ještě návštěva u českého týmu KL Intermoto – a zvěčnění Josky Kubíčka.

Pak už následoval přesun na tribunu naproti boxům a čekání na to, až se všichni vydají do prvního tréninku. To se také stalo a tak jsme si mohli užívat pohledy na průlety po cílovce a na dění v boxech tentokráte z přední části. Ale protože ruch na cílovce byl celkem stereotypní a málo „akční“ došlo na přesun do námi velmi oblíbeného místa – Schwantzovy zatáčky, kde si člověk může do sytosti užít prudké brzdění a nálety do zatáček. Tak tady bych vydržel hodiny.

Druhý den jsme se již rozrostli na tříčlenný tým a sobotu pojali už celkem tradičně. Zabrali místo na tribuně C a sledovali tréninkové a kvalifikační dění. Někdo v sedě z pohodlí skládací židle a někdo už „klasicky“ vleže na karimatce ( moje maličkost ). Došlo i na tradiční focení paštikářů. Výkonem potěšil Ben Spies, který při superpole pokořil Maxe a urval první místo. Osobně mne ale zklamal nový model superpole, který z mého pohledu postrádal dramatičnost. Stačilo zkraje zajet jedno rychlé kolo a pak už jen taktizovat, vyčkávat v boxech či jet po okruhu vyhlídkovým tempem. Loňský model s tím, že každý z první patnácky má k dispozici jen jedno ostré kolo dodával více napětí.

Neděle překvapila značným přílivem diváků a tak se z cesty stala poměrně dlouhá procházka, ale i tak jsme ještě sehnali slušná místa. Po prvním předkrmu v podobě litrových štoků konečně došlo na první závod WSBK. Závody komentovat nebudu, to snad každý viděl buď naživo nebo alespoň v TV. Ale fakt jsem si užíval pohled na souboje čelní trojice Biaggi, Spies, Fabrizio. Bohužel po několika odjetých kolech Fabrizio sestřelil Spiese a nás diváky tak ochudil o další souboje na čele a Maxovi dopřál poměrně snadné vítězství. Samozřejmě, že tribuny věnovaly velkou pozornost Kubovi, fandilo se při každém průjezdu!!

Přiznám se, že další následující závody jsem z osobních důvodů oželel a opět zbystřil pozornost až na druhou rundu. Samozřejmě mě opět upoutal souboj na čele – Biaggi vs Fabrizio, není nad to sledovat ostré boje. Následně jsem se ponořil do souboje Biaggi vs Spies a držel palce Benovi. Mít fotku s vítězem, to se cení.