Minulý týden jsem dostal do ruky, spíše do počítače, zajímavý e-mail od kamaráda bikera. V tom majlu byla pozvánka na letošní "Zavírání silnic" , kterou pořádali místní motorkáři z okolí Nechanic a konala se v sobotu 24.10. od Hrádku u Nechanic. Vlastně parta fajn kluků, kterou pojí stejná láska k mašinám, jako nás. Letos totiž pořádali první motosraz od Hrádku u Nechanic, o kterém jsem bohužel nevěděl a mrzí mě to velice, neboť mám rád tyto komorní srazíky. A právě když se mě dostala do ruky tato pozvánka, tak bylo jasno, jak strávím sobotní odpoledne. Navrhnul to i mé druhé ruce a věrnému příteli Márovi (rasa: pouliční směska :-) )u kterého vím, že je pro každou takovou akci a vlastně bez něj by mě to tam třeba tolika nebavilo.
Domluva byla jasná, sraz na vyjížďku byl ve dvánáct hodin v Hrádku u místní hospody. Na jedenáctou ráno u nás sraz s Mariánem. Mára to dodržel, ale já jaksi nebyl připravený, takže se to malinko protáhlo a na mašiny sedali někde o čtvrt na dvanáct. Divoká karta padla na Dominátora, protože u Firestorma udělala dětem papa věrná, originální hondí baterka. Nu, tak otočím klíček a mačkám magické tlačítko s názvem "START" a startér točí jako sběsilý, ale mašina ani neškytla, sakra, co se děje půlka nádrže benzínu a stroj ani neškytne, inu rázem jsem se vrátil vzpomínkama do let mého zeleného fichtla s nálepkou Fireblade na boku, který jinak než na rozlačení nechytnul a Mára jako dobrá duše mě začal roztlačovat, ale nic nepomohlo. Uchlastal se mrzák, bliklo mi hlavou a tahám svíčák a šátrám po výpustným šroubku na karbci. Najednou mi zrak spočinul na kohoutu benzínu v poloze „ off“.No to ne.. Rázem jsem se o sobě od Máry dozvěděl věcí, jako domácí rohaté zvíře, používané v minulosti na tahání pluhů atd. No taky jsem si přidal pár pro sebe určených nadávek, přežil výsmátí otce, který už si nasazoval kvalitní sovětskou pevnou obuv, která byla dozajista vyrobena ku příležitosti roztláčení Japonského stroje, a zmáčknul starér znovu a Domiňák se zapnutým palivem naskočil na škubnutí. Inu u veteera toto vypínání neznám, tak na to nejsem zvyklý,ale dost výmluv a hurá směr obec Hrádek, která se nachází mezi městečkem Nechanice a Hradcem Králové, tedy stydím se to napsat,ale asi 8 kilásků od mého bydliště. Kdo nebyl na nádherném zámku, který se nazývá Hrádek u Nechanic, snad ani není čech. Na místo určení jsme dorazili vzorně za deset dvanáct, ale u hospody to vypadalo jako po vymření, prostě nikdo nikde. Mára si mně začal měřit tím svým vyčítavým pohledem, který už za 13 let našeho kamarádství dokonale znám a já začal pochybovat o tom, že nějaká vyjížďka bude. V tom,ale vedle na zahradě začal zahřívat svého Diversiona nějaký místní biker a po zjištění,zdali se někam teda jede, nás ubezpečil o platnosti akce. Po chvilce se začali klepat kaluže a přijela skupinka čoprystů povětšinou na Intruderech a po nezbytných pozdravech a upřímných motořkářských stisků rukama začali chlapci připravovat gril a zatápět pod voňavou kýtou. To už se sjelo dalších asi dvacet bikerů, někteří i s baťůžkama a místo ve dvanáct se vyjíždělo v jednu a cíl cesty byl jasný, vesnička se jménem Bříšťany u Hořic, kde místní nadšenec pan Horák zřídil zřejmě z bývalé hospody muzeum motocyklu, no vlastně všeho, od obrazů soudruhů Stalina a Lenina, přes pancéřovou pěst, zřejmě také sovětské výroby, až po luxusní veteráný spousty značek a užití. Nebudu se rozepisovat o kouscích, které místní nadšenec má ve sbírce, protože to je na samostatný článek, na který se můžete těšit v budoucnu na našich stránkách. Velmi mě potěšilo, že pan Horák byl velmi vstřícný a všechno ochotně představil, zkrátka a dobře, dal by se poslouchat až do večera, ale z krásnýho povídání nás vyrušilo burácení nastartovaných motorek z naší vyjížďkové bandy a jasný pokyn, že vyrážíme, no nic, nedá se nic dělat, s panem Horákem jsme si domluvili návštěvu, až bude více klidu, pro sepsání reportáže a už utíkali k mašinám, no jo, zase největší brzdy.
Teda, na to, že mělo ten den být krásně a slunečno, tak sice bylo pod mrakem,ale teplo a bezvětří, jelo se hezky. Další zastávka byly Hořice, konkrétně na startovním roštu 300 zatáček Gustava Havla, ti odvážní dostali prostor na projetí trati, samozřejmě se našli tací, kteří od pána boha nedostali do kolíbky pud sebezáchovy. Překvapivě, objevil jsem tam týpka, který stojí za zmínku, a opravdu mně zaujal, protože na své GSX-R 750 K6 předváděl výborné výkony, troufám si říct, že by se sebou měl něco dělat a začít jezdit přírodní tratě, ten kluk na to má. Občas mě trnulo, když zavíral zatáčku driftem, těsně před projíždějícím autem. Najednou mě Mára říká, ať zkusím jeho VFR, zdá se mu, že klouže spojka. A tak i já ochotně zkusil trať, ovšem opatrněji, jednak, protože to nebyla moje mašina,druhak, mám se rád a také, spojka opravdu zřejmě klouže. Nevadí, už má připravenou novou. Tak se všichni vybláznily a vzhůru na stroje, na poslední místo určení, krásnou přehradu v podkrkonoší se jménem Les království, kde je opravdu nádherně, mašiny byly vyřádkovány vedle sebe na hrázi a všichni se sešli dohromady na společné foto. Vlastně škoda, že naše zastávky trvaly jen chvilku, ale nevadí, za řidítky je přeci nejlíp a my už zase sedáme na stroje a hurá zpátky do základního tábora na kýtu a do tepla Hrádkovské hospody, kde následovala projekce stunt ridingu a různých vtipných i nevtipných pádů, no jak to tak bývá i zhodnocení našeho dnešního více jak 100 km dobrodružství v partě zpřízněných duší. Vyjížďka byla opravdu vydařená, vše zhodnotili u teplého jablíčka v hospodě a shodli se, že zase zavítáme mezi tuto partu fajn lidí napřezrok, kdy se v květnu připravuje v pořadí druhý motosraz. Myslím, že je opravdu na co se těšit. Při odjezdu z Hrádku ve mně třímal takový ten pocit, který má motorkář v hlavě, když se něco za řidítky fakt povede a zažije fajn chvíle.
Autor: Michal Klimt
"Majk-Fox"
26.10.2009
